Já a psát blog. Zveřejnit, co si myslím. Napsat něco víc, než je nákupní seznam nebo poznámku do diáře. Kdyby mi tohle někdo řekl před rokem, myslela bych si, že totálně zešílel. To je přeci nesmysl. Proč bych já introvert měla psát? Vždyť to vůbec neumím.
Když se mě zeptáte dnes řeknu: „A PROČ NE“.
Ve škole jsem doslova nenáviděla psaní. Psát sloh pro mě bylo za trest. Byla to pro mě noční můra. Daleko radši jsem dělala větný rozbor. Větný rozbor má řád, dělá se podle pravidel. Není nutné být kreativní. Je to suchá teorie. Nemusím se nijak projevit sama za sebe.
Coby dítě jsem se hodně styděla. Byla jsem těžký introvert, ale ušla jsem kus cesty práce na sobě. Můj příběh si můžete přečíst zde…
Když jsem přemýšlela, proč je pro mě psaní stále obtížné, došla jsem k závěru, že nemám okamžitou reakci, abych se mohla přizpůsobit. V tomhle ohledu je pro mě daleko pohodlnější i příjemnější dialog. Mám na co navázat, nemusím přemýšlet co dál.
Projevit se, a opustit svoji bublinu, to je těžká práce.
A proč tedy píšu? Chci ukázat, že i introverti se mohou prosadit ve světě extrovertů. Není to nedosažitelné. Je to reálné.
Psaní je pro mě nová disciplína. Dává mi další rozměr. Nacházím odpovědi. Objevuji nové myšlenky. Je to cesta k hledání sama sebe. Používám ho jako terapii. Uvolňuje mě od napětí. Můžu si v klidu pěkně zanadávat. Nikoho tím neomezuji. Když nechci, nikdo to nebude číst. Záleží jen na mě, jak se rozhodnu.
Jsem vzorem pro mého syna. Vidí mě, že pravidelně beru do ruky tužku. Píšu si poznámky nebo jen tak nechávám slova plynout na papír.
Lukášek si vzal notýsek, který dostal od Ježíška, řekl: „Mami já si tady zatím připravím linky. Až budu umět psát. Budeme pak psát spolu jo“. Tahle věta mě tedy dostala. Vůbec jsem to nečekala.
Vy už psát umíte, tak to můžete zkusit hned. Níže uvádím tipy, které mi pomohli. Není důležitá dokonalost, ale psaní pro radost.
Psaní pár tipů pro začátek:
- Psát pravidelně – udělat si ze psaní návyk (psát každý den 10 minut nebo popsat tři stránky).
- Necenzurovat se – nechat volně plynout myšlenky bez ohledu, jestli text dává smysl. Nikdo to nemusí číst, záleží jen na nás.
- Rituální ukončení – když potřebujeme vyventilovat vztek, smutek, tak po napsání papír zničíme. Doma můžeme spálit. V práci použijeme skartovačku, když se papír rozpadá na kousky, následuje pocit úlevy. Můžete u procesu sledovat svoje pocity, jak to na vás působí.
Psaní tipy před zveřejněním – nad čím se zamyslet:
- Používám jednoduché věty?
- Při kontrole zkracuji dlouhá souvětí.
- Když to jde vypouštím spojku „a“ (mám tendence ji používat velmi často)
- Nemůžu si vzpomenout na vhodné slovo, opakuji stále jedno?
- Může mi pomoci slovník na synonyma.
Máte už chuť to zkusit? Jděte do toho. Pište!
Vlastní psaní má mnoho dalších výhod. Udržuje náš mozek v aktivním a tvůrčím módu. Když máme v ruce tužku, píšeme přímo svojí rukou, zapojujeme tím svaly, které běžně nepoužíváme.
Nacházíme se tady a teď, v tomto prostoru. Psaní nás ukotvuje v přítomnosti. Více rozmýšlíme, co chceme sdělit, jak formulovat naše myšlenky. Navíc nelze použít jednoduché tlačítko „Delete“.
Otvírá nám dveře do sebe sama.
Tak co? Hlodá ve vás myšlenka začít PSÁT? Můžete si najít to, co vás na něm bude lákat. Máte spousty možností.
