Vystupuji z davu a odhaluji se z hávu. Jsem váhavá váha s odvahou zkoušet nové věci. Jsem Marcela, žena, matka, také hrdá a sebevědomá introvertka. Kdysi jsem bývala nenápadná malá šedá myška, která se bála být sama sebou.
Je to až k nevíře, jak jsem se postupně změnila. Bývala jsem totální outsider. Stávala jsem sama v koutě, pro ostatní jsem byla divná a takřka neviditelná. Hrozně jsem se styděla, nemluvila jsem s cizími lidmi.
Tenhle cejch mě dost dlouho trápil. Vždycky jsem byla jiná než ostatní. Až s odstupem času mi došlo, jestli chci být v životě šťastná a spokojená, musím začít u sebe. Hledat radost v obyčejných věcech, netrápit se tím, co sama nemůžu ovlivnit. Život mám jenom jeden, tak ho chci opravdu proŽÍT a ne jenom přežívat.
Zni to jednoduše a logicky, ale úplně jednoduché to nebylo. Musela jsem se naučit koukat na věci z různých úhlů. Odvážit se být sama sebou. Znovu zažít upřímnou radost jako dítě, prostě být tady a teď. Užívat si naplno to, co právě dělám. Vymazat z hlavy větu: „Co by na to řekli lidi???“. To je jedna z nejtěžších věcí, přestat řešit, co si o mě ostatní asi tak můžou pomyslet.
Kdysi jsem dostala úkol napsat seznam věcí, které výrazně ovlivnily můj život. Mezi moje důležité milníky patří treky v horách. Přešla jsem Pyreneje a severní část Himalájí (Ladakh). Bylo to velmi náročné, ale dokázala jsem to. Nebyla pro mě jiná volba. Musela jsem jít pořád vpřed. Hory jsou majestátné, nebezpečné a neskutečně nádherné, cítím z nich obrovskou sílu i odolnost.
Oblíbila jsem si je. Jsou také velmi nevyzpytatelné. Hory byly pro mě velká životní zkouška, musela jsem si věřit a spolehnout se sama na sebe. Poprvé v životě jsem měla pocit, že jsem něco “velkého” dokázala, když jsem zvládla první trek. Hory mi daly víru v sebe sama a tím hodně posílily moje sebevědomí.
Život byl a je mým velkým učitelem. Několikrát jsem byla na dně, moje oči vybrečely moře slz. Dokázala jsem se však vždy zvednout a jít postupně dál. S každým pádem a zvedáním se zpět nahoru jsem se stala vnitřně silnější a odolnější. Získala jsem dar poznání.
Díky tomu jsem velmi empatická, zaměřuji se na podstatné. Když nejde o život, nejde v podstatě o nic. Dokážu analyzovat různé situace. Vidím skryté mezery a souvislosti tam, kde na první pohled nejsou. Mám talent dávat správné otázky a tipy k zamyšlení.
Život mě naučil: Někdy je lepší horu obejít a jít jinou cestou, kde můžeme objevit nové a nepoznané. Jsme jako řeka, která si hledá tu správnou cestu a postupně nabírá na svojí opravdové síle.
Dnes mi lidé už nechtějí věřit, že jsem bývala nenápadná šedá myška, která se bála mluvit a projevit sama za sebe, proto bych ráda ukázala cestu i ostatním. Na facebooku Životní cesty introverta najdete mnoho inspirace a motivace.
Můj cíl je:
– Ukázat a inspirovat, že změna vnitřního nastavení je možná
– Motivovat a podpořit proces změny
– Tipy a myšlenky k zamyšlení
Během procesu změny vnímám jako velmi důležitou součást to, jak se cítíme, v jaké jsme energii a zda jsme spokojeni. Cesta je také cíl. Je to subjektivní a velmi důležité. Když se daří, je na nás vidět radost, pozitivní energie z nás přímo sálá.
Nabízím Vám pomocnou ruku, když ji budete chtít a potřebovat. Provedu Vás všemi úskalími. Pro začátek je hlavní si uvědomit, CO chcete změnit, a hlavně vědět PROČ.
Přeji, ať se dobře daří a jste spokojeni se svým životem.
