Stydíte se? Nechcete mluvit? Tohle moc dobře znám, když jsem byla malá holka vůbec jsem nechtěla mluvit s cizími lidmi. Raději jsem ve společnosti mlčela. Měla jsem kolem sebe takovou pomyslnou obrannou bublinu.
Nikdy jsem neměla moc kamarádů. Měla jsem svůj vnitřní svět introverta a melancholika. Moje štěstí bylo, že mi šly dobře míčové hry. To byla moje vstupenka mezi ostatní děti. Prostřednictvím sportu jsem tak byla v kontaktu s dětmi.
Konečně mě vzali mezi sebe.
Moje dětská zkušenost mi umožňuje vcítit se do pozice neprůbojné osoby. Mám také velkou míru empatie. Ještě teď si občas vzpomenu, jaké to bylo. Brrr. Jsem moc ráda, že jsem se postupně dokázala změnit. Nebylo to, ale mávnutím kouzelného proutku. Můj příběh si můžete přečíst zde.
Umíte mluvit?
To je otázka co? Každý se přeci postupně naučí mluvit. Tedy pokud nemá zdravotní omezení. Řeč je zvukový projev, který slouží k dorozumívání.
Umíte tedy mluvit?
Proč se na to ptám? Zkuste se zamyslet, jestli mluvíte rádi. Povídáte si s lidmi nebo jen raději mlčíte a pozorujete okolí? Dejte si chvíli na rozmyšlenou, než odpovíte. Pak si dopřejte více času a pozorujte své jednání.
| Pozorování je důležitá součást přípravy na změnu. Nejdříve si musíme uvědomit, jak na tom vlastně jsme. |
Ať odpovíte jakkoli vždy máte možnost změny, postupu do další úrovně sebeprezentace. Jestli tedy chcete. Jděte do toho. Nebojte se. Nemusíte hned vystupovat před publikem. Stačí začít pomalu a jít malými krůčky vpřed. Znám to od sebe. Jde to.
Cesta na zdolávání překážek se hodně podobá výstupu na horu nebo počítačové hře. Pro postup dál musíte obhlédnout situaci, promyslet, jak na to a udělat krok v před. Takhle postupně se dá zdolat i výstup na velkou horu nebo cesta proti proudu.
Málokdo jde bez přípravy rovnou nahoru. Vždy je třeba se důkladně připravit, jít postupně, dělat zastávky na regeneraci a jistě postupovat dopředu.
Když se vám povede udělat nový krok v před, překonat překážku budete mít za odměnu skvělý pocit z výsledku. Radost. Něco se povedlo. Může zas. Když to znovu zkusíte, půjdete do dalšího levelu. Takhle postupně můžete stoupat, kam až budete chtít. Není to nedosažitelné, je to reálné.
Trochu vám přiblížím, co myslím bublinou. Je to prostředí, ve kterém se cítím bezpečně. Mluvím a projevuji se bez obav nebo strachu. Na začátku má každý svoji bublinu malou jen rodina. Pak se postupně zvětšuje dle situace a naší potřeby na širší rodinu včetně přátel. Postupně se tímto dostáváme do dalších levelů, zlepšují se naše schopnosti. Naše pomyslná bublina roste, je větší a větší.
V dětství jsme na tom všichni stejně, jak rosteme, zvětšuje se i naše bublina. V dospělosti máme každý jiný výchozí bod. Hodně záleží na výchově a našem okolí.
To, jak se projevujeme navenek, se dá natrénovat, stejně jako výstup na horu nebo postup do dalšího levelu ve hře.
Pro začátek je důležité:
|
Na začátku vás pravděpodobně přepadne strach z neznámého. Nenechte se jím zastrašit. Chcete přeci postoupit do další úrovně. Bez splnění úkolu a tím pádem i překonání strachu to, ale nepůjde.
Nechte si čas. V klidu si napište, čeho se nejvíc bojíte. Pak se zamyslete nad tím, jestli je to opravdu reálná hrozba nebo jen vaše vnitřní obava. Malý hlásek v hlavě, který nahlodává naše sebevědomí.
Tak co, máte chuť zvětšit vaši bublinu a více mluvit? Jestli jsem vás alespoň trochu inspirovala, budu mít radost.
